Týden s lídrem no. 9: Jiný pohled na stejné problémy

Před několika dny jsme navštívili Prosetín (Pardubický kraj) a několik hodin diskutovali se starostou Michalem Vychroněm o fungování obce. Prošli jsme čistírnu odpadních vod, některá opatření v krajině a mluvili o odpadech, energetice, financích, demografii, investicích nebo využívání umělé inteligence.

Bylo toho tolik, že by z jedné návštěvy mohlo vzniknout několik samostatných blogů. Mně v hlavě zůstaly především tři věci.

První je způsob přemýšlení nad problémy.

Příkladem je obyčejný dřevní odpad. Občané jej vozili do kontejnerů, svozová společnost ho odvážela a obec platila za jeho likvidaci. Starosta se začal zajímat o to, co se s materiálem děje dál. Zjistil, že putuje ke zpracovateli, který jej drtí a vzniklou štěpku dále využívá nebo prodává. Proč platit za likvidaci něčeho, co má pro někoho jiného hodnotu?

Prosetín změnil systém. Obyvatelé dnes ukládají dřevní hmotu na určené místo a zpracovatel si pro ni přijede přímo do obce. Ročně jde přibližně o 300 tun. Podle kvality materiál míří například do elektrárny, teplárny, cementárny nebo kompostárny. Za materiál určený ke kompostování obec podle starosty dostává přibližně 500 Kč za tunu.

Díky nastavenému systému obec plní své recyklační cíle už přibližně v únoru nebo březnu a v minulém roce získala prostřednictvím systému EKO-KOM přibližně 130 000 Kč. Výsledek byl natolik neobvyklý, že následovala kontrola, která správnost postupu potvrdila. Nejzajímavější pro mě není samotných 130 tisíc, ale změna pohledu: Musíme skutečně platit za něco, co někdo jiný dokáže využít?

Druhá věc se během návštěvy vracela prakticky neustále – měření a práce s daty.

Prosetín měří dopravu a rychlost vozidel, sbírá data z meteostanic a před plánovanou investicí do malých větrných elektráren měří přibližně dva roky vítr. Sleduje spotřebu energií, technologie čistírny odpadních vod, finance i další provozní údaje.

Při řešení vody v krajině spolupracuje s odborníky ČHMÚ. Výsledkem několikaleté práce je matematický model katastru s rastrem přibližně 1 × 1 metr, který pracuje s povrchovým odtokem, erozí a povodňovým rizikem a zpřesňuje se podle skutečných událostí. Princip je jednoduchý: Nejdříve měřit, potom investovat.

Stejný přístup používá starosta při řízení samotné obce. Prosetín si vytvořil registr rizik, ve kterém jednotlivé problémy nejen pojmenoval, ale pokusil se také posoudit jejich skutečnou závažnost.

Kamenolom, který byl v obci 40 let považován za jeden ze zásadních problémů, skončil po vyhodnocení přibližně jako riziko číslo 39. Naopak cash-flow obce se dostalo na druhé místo.

Data tak mohou naše přesvědčení konfrontovat s realitou. Mohou ukázat, že problém, o kterém se roky nejvíce mluví, nemusí být nejzávažnější. Že zdánlivě logická investice, nebo převod majetku obce do svazků nemusí dávat ekonomický smysl. Nebo že něco, co považujeme za odpad a náklad, může být surovinou a příjmem. Rozhodujeme se podle toho, co si myslíme, nebo podle toho, co skutečně víme?

Třetí věcí je komunitní život.

Přes důraz na data, ekonomiku a efektivitu není Prosetín obcí, kde by se všechno přepočítávalo jen na peníze. Místní fotbalový klub má sedm družstev od přípravek po dospělé. Na běžné utkání podle starosty přijde přibližně 300 až 400 lidí, na kulturní akce kolem 800 až 1 000 lidí. Hasiči mají tři dětská družstva a jejich mladší žáci se letos podle starosty stali mistry republiky.

Při rekonstrukci sportovního areálu a fotbalových kabin se navíc do projektu zapojili místní občané i kluby. Veřejná sbírka spolu se zapojením klubů přinesla přibližně 3 miliony korun. Toto číslo možná vypovídá o fungování obce více než některé tabulky. Ukazuje, že lidé považovali projekt za svůj a byli ochotni se na něm sami podílet.

Starosta proto místní spolky nevnímá pouze jako příjemce obecních dotací. Obec má pomoci vytvořit infrastrukturu a podmínky, spolky ale zároveň mají převzít větší odpovědnost za provoz a vytváření vlastních příjmů.

Možná právě tady se čísla a komunitní život potkávají. Dobře řízená obec není jen ta, která dobře hospodaří. Je to také obec, ve které jsou lidé ochotni něco udělat společně.

Jiří Krejsa