Týden s lídrem no. 8: Vize a vytrvalost
Vždy mě fascinovaly příběhy lidí, kteří dokázali změnit svět kolem sebe.
Myslím, že většinu z nich spojovaly dvě vlastnosti - vize a vytrvalost.
Nejdříve schopnost dívat se dál než na dnešek. Vidět budoucnost dříve než ostatní. Nesnažit se pouze vylepšovat to, co už existuje, ale přemýšlet nad tím, co teprve přijde.
A potom notná dávka trpělivosti, odhodlání a víry, aby člověk svou vizi dokázal krok za krokem proměnit ve skutečnost.
Možná právě proto mě vždy pobaví věta: "Nikdo toho nedokáže udělat tolik, kolik vám toho dokáže slíbit." Je v ní totiž překvapivě hodně pravdy. Slib nic nestojí. Nepotřebuje vizi, odvahu, disciplínu ani vytrvalost. Stačí několik dobře volených slov a jeden snadno nabude dojmu, že právě to je ten správný člověk.
Henry Ford například neusiloval o postavení o něco lepšího kočáru nebo rychlejšího povozu. Přemýšlel úplně jinak. Představoval si svět, ve kterém bude mít téměř každá rodina vlastní automobil. Nechtěl pouze vylepšit tehdejší způsob dopravy. Chtěl změnit způsob, jakým budou lidé žít.
Steve Jobs to měl dost podobně. Neřešil, jak udělat o trochu lepší počítač nebo telefon. Když Apple ukázal první iPhone, většina technologických firem v té době vylepšovala tlačítkové telefony. Jobs to ale neřešil. Neřešil tehdejší realitu. Řešil svět budoucnosti.
Vytrvalost je snad nejlépe vidět u špičkových sportovců či umělců. Často slýchám větu: "On to umí hrát, protože má talent." Zastávám názor, že talent může pomoci vývoj urychlit či časem stvořit legendy. Sám o sobě však nestačí.
To, co mají nejlepší sportovci i umělci společné s úspěšnými podnikateli, vědci nebo objeviteli, je přístup, vytrvalost, disciplína a ochota něco obětovat. Ve většině případů není důvodem toho, že někdo neumí hrát na klavír, nedostatek talentu, ale to, že u něj nestráví šest hodin denně po dobu několika let. Troufám si tvrdit, že pak by většina z nás hrála překvapivě dobře.
Stejně jako Henry Ford nebo Steve Jobs přemýšleli o tom, jak bude svět vypadat za několik desetiletí, a měli dostatek vytrvalosti, aby svoji vizi dokázali převézt v realitu, měl by podle mě i dobrý starosta, samozřejmě v mnohem menším měřítku, přemýšlet o tom, jak bude obec vypadat za deset nebo dvacet let.
Proto bych v čele obce raději viděl člověka, který přemýšlí nejen nad tím, jak řešit dnešní problémy, ale především nad tím, jak těm budoucím předcházet. A to na základě dat, demografického vývoje, měnících se trendů, očekávaných výdajů a budoucích potřeb občanů.
Stejně se dívám i na řízení obce. Nejde jen o to zvládat každodenní úkoly a reagovat na aktuální situace. To je samozřejmě nezbytné. Mám ale za to, že hlavním úkolem starosty je především udávat směr. Přemýšlet o dlouhodobém rozvoji obce, její finanční stabilitě, využívání dotačních příležitostí a o tom, jak obec připravit na výzvy, které teprve přijdou.
Právě proto by se měl postarat o to, aby běžná agenda fungovala spolehlivě, předvídatelně a s využitím moderních technologií. Aby procesy byly jasně nastavené, odpovědnosti rozdělené a opakující se činnosti co nejvíce zjednodušené a automatizované.
Dobře fungující obec nestojí na jednom člověku, ale na dobře nastaveném systému. Starosta pak může svůj čas věnovat věcem budoucím a skutečně přínosným pro občany.
Není žádným tajemstvím, že mám velký obdiv k lidem, kteří dokázali svým obcím přinést zajímavá řešení, ušetřit díky dobrým nápadům nemalé peníze a řídit obce s opravdovou vizí. Právě proto se od nás brzy dozvíte o návštěvě jednoho takového starosty. A rozhodně nebude poslední.
Video a fotky z cest pořídíme, ale hlavní důvod návštěv to rozhodně není. Jedeme za nimi proto, že mají za sebou výsledky. Mají zkušenosti, které by se nám mohly hodit. Pokud by nám jednou občané svěřili vedení obce, chceme přinášet řešení, která už někde prokazatelně fungují a mohou být přínosem i pro Drásov.
Budoucnost patří vytrvalým.
Jiří Krejsa