Týden s lídrem no. 10: Zadržování vody v krajině
Zamýšlím se nad tím už delší dobu. Ze všech stran se na nás valí téma zadržování vody v krajině. Stala se z něj téměř mantra a jedno z ikonických témat před volbami.
Že je sucho, vidím při pohledu na svoji žlutou zahradu. Nijak zvlášť kvůli tomu nepanikařím. Trávník zalévat nebudu a nechám ho na přírodě. V Chorvatsku, Itálii a dalších jižních zemích mají v létě žluté trávníky také a civilizace tam funguje úplně normálně. Z vlastní studny naplním sudy a vodu používáme na záhony a květiny. Rád bych zadržoval více vody, jenže v těchto dnech není na mém pozemku příliš co zadržovat.
Když si na toto téma začnete hledat informace, doporučení a možnosti, dostanete se ke stovkám rad, co všechno by se dalo dělat. Když se ale následně zeptáte: "Dobře, uděláme to, ale jak poznáme, že to opravdu funguje?", odpověď už tak jednoduchá není.
Už na základní škole jsme se učili, že je prospěšné sázet stromy, udržovat vegetaci a neplýtvat vodou. To jsou kroky, které snad bude dělat každá obec bez ohledu na to, kdo ji řídí. Stejně pochopitelné je, že běžný beton a asfalt vodu do země nepropouštějí, takže tam, kde to místní podmínky dovolí, dávají smysl propustné povrchy.
Pro odpovědné rozhodování by ale bylo dobré znát výchozí stav – mít data o srážkách, půdě, odtoku, podzemní vodě a místních geologických a hydrologických podmínkách. Funkci konkrétní nádrže, průlehu nebo poldru lze často ověřit už při prvních větších deštích. Posouzení jejich dlouhodobého vlivu na vodní režim však vyžaduje několik let měření a porovnávání s průběhem počasí. Ani potom nelze jednoduše srovnat dva roky bez zohlednění množství srážek, teploty a délky sucha.
Pokud bychom měli neomezený rozpočet, mohli bychom realizovat téměř všechno, co laická veřejnost i odborníci doporučí. Jenže neomezený rozpočet mít nebudeme. Musíme proto hledat opatření, u kterých bude rozumný poměr mezi cenou, očekávaným přínosem a možností výsledky alespoň částečně vyhodnotit.
Je také potřeba otevřeně říct, že obec sama svou zelení v zastavěném území, několika budovami a veřejnými prostranstvími žádný zázrak nezpůsobí. Naprostou většinu střech, dvorů, zahrad a polí vlastní soukromí vlastníci – tedy my občané Drásova. Nebylo by proto mnohem účinnější, kdyby začal každý především u sebe? Součet opatření na stovkách soukromých pozemků může mít násobně větší dopad než samotná opatření obce.
Obec by měla být tahounem, jít příkladem, vysvětlovat smysl jednotlivých kroků a zpočátku stavět především na dobrovolnosti a motivaci. Postupně pak může zavádět závazné požadavky tam, kde jsou skutečně odůvodněné a kde jí to právní předpisy umožňují – například u nové výstavby nebo rozsáhlejších rekonstrukcí. Sama obec něco zmůže, ale zapojením většiny vlastníků se může situace měnit podstatně rychleji.
Nedělám si iluze, že období sucha ustanou. Pravděpodobně budou pokračovat a mohou se zhoršovat. Jsem proto ochoten kvůli dobré zkušenosti a funkčnímu řešení jet třeba na druhý konec republiky. Jen bych chtěl mít alespoň určitou míru jistoty, že naše opatření povedou k něčemu konkrétnímu, že jejich účinek dokážeme rozumně vyhodnotit a že jej občané budou moci alespoň nějakým způsobem vidět či pocítit.
U pitné vody je výsledek srozumitelný. Teče – dobře. Neteče – máme problém. Hledáme řešení, provedeme změny a sledujeme, zda voda opět teče. Proto bychom vedle zadržování srážkové vody měli stejně vážně přemýšlet také o zabezpečení stávajících zdrojů pitné vody, jejich posílení a případném hledání nových nebo záložních zdrojů.
U vody zadržené v krajině je vyhodnocení mnohem složitější. Její přínos se může projevit menším odtokem při přívalovém dešti, nižší erozí, zdravější zelení, menší spotřebou pitné vody na zalévání nebo stabilnější hladinou podzemní vody. Samotný návrat vody do mojí studny by byl příjemný, ale ani ten by bez dalších údajů ještě nedokazoval, že je výsledkem konkrétního obecního opatření.
Nejsem tedy ze současné klimatické situace nijak nadšený a už vůbec mi není lhostejná. Tématem zadržování vody v krajině se zabýváme podrobně, máme shromážděno množství materiálů, stanovené základní priority a pracujeme na celkové koncepci včetně vyčíslení nákladů a způsobu vyhodnocování přínosů. Současně si nemyslíme, že máme odpověď na všechno. Rádi proto vyslechneme každý odborný názor, připomínku nebo konkrétní podnět, pokud bude věcný a bude zohledňovat technickou proveditelnost, skutečný přínos i reálné finanční možnosti obce.
Jiří Krejsa