Týden s lídrem no. 2: Starosta není vládcem obce
Starosta není vládcem obce
Když se řekne starosta, mnoho lidí si představí člověka, který o všem rozhoduje. Někoho, kdo může stavět, bourat, utrácet nebo zakazovat podle vlastní vůle. Jenže tak obec nefunguje. A podle mého názoru ani fungovat nesmí.
Demokracie vznikla před tisíci lety na jednoduché myšlence. Nikdo by neměl mít neomezenou moc. Proto si občané volí své zástupce, kteří mají rozhodovat společně a navzájem se kontrolovat. Tento princip platí stejně v parlamentu jako v malé obci.
V demokratické obci totiž nerozhoduje jeden člověk. Rozhodují volení zástupci občanů. Někdy se shodnou rychle, někdy pomaleji a občas se neshodnou vůbec. Je to možná méně efektní než vláda osvíceného panovníka, ale historie ukázala, že je to podstatně bezpečnější.
Starosta není vládcem obce. Je jejím statutárním zástupcem. Zastupuje obec navenek, podepisuje smlouvy, jedná s úřady a koordinuje chod samosprávy.
Myslím si, že dobrý starosta by měl být především člověkem, který spojuje. Neměl by rozdělovat obec na příznivce a odpůrce. Neměl by vytvářet pocit, že obec patří jen těm, kteří s ním souhlasí. Obec patří všem jejím občanům.
Čím déle jsem v komunální politice, tím více si uvědomuji, jak složité je udělat opravdu dobré rozhodnutí, ve kterém byste chtěl vyhovět všem, ale vyhovět můžete jen některým.
Každá investice má své zastánce i odpůrce. Každý projekt má své výhody i rizika. A téměř každé rozhodnutí má někoho, kdo si myslí, že by to udělal lépe. Což je mimochodem naprosto v pořádku. Obec není firma jednoho majitele. Obec patří všem.
Proto si myslím, že dobrý starosta nemá být ten, kdo mluví nejvíc. Měl by být spíš ten, kdo dokáže nejvíc naslouchat. Nemá mít poslední slovo za každou cenu, ale snažit se najít nejlepší kompromis z navrhovaných řešení.
Stejně důležitá je i odpovědnost. Vedení obce by mělo být schopné vysvětlit, proč se rozhodlo právě tak a ne jinak. Občané nemusí souhlasit se vším. Mají ale právo vědět, jak se rozhodovalo a kdo za rozhodnutí nese odpovědnost.
Říká se, že moc kazí charakter. Já si myslím, že ještě více kazí člověka pocit neomylnosti. Ve chvíli, kdy někdo uvěří, že má vždycky pravdu, začíná být problém. A je úplně jedno, jestli sedí v parlamentu, na radnici nebo doma u kuchyňského stolu.
Přiznám se, že jsem vždycky měl trochu nedůvěru k lidem, kteří mají odpověď na všechno. Obvykle totiž jejich odpovědi ani z poloviny nejsou založeny na faktech, jen oni to mnohdy ani nevědí.
Funkce starosty proto podle mě není výsadou. Je to služba. Občanům, kteří vám na několik let dají důvěru a očekávají, že s ní budete zacházet rozumněji než s vypůjčenou sekačkou od souseda.
Proto nevnímám starostu jako vládce, který řídí obec podle vlastních představ. Vnímám ho jako správce, kterému občané na čas svěřili důvěru.
Obec patří občanům.
Jiří Krejsa
