Josef Lavička: Jaký Drásov bych si přál?

Milí sousedé, v dnešním článku bych se s vámi chtěl podělit o svůj vztah k Drásovu a vysvětlit svoji motivaci ke kandidatuře do zastupitelstva za sdružení Cesta pro Drásov.

Jsem drásovským rodákem, narodil jsem se v roce 1989. Naši obec jsem zažil ještě jako malý kluk, kdy pro mě bylo zásadní, bezpečně se potulovat s kamarády, trhat třešně nad hřbitovem a hrát volejbal. S odchodem na vysokou školu jsem se z Drásova na nějaký čas vzdálil. Po škole následovala svatba a založení rodiny. Do Drásova jsme se s manželkou naplno vrátili vlastně až v roce 2022, tou dobou už se čtyřmi dětmi. Vnímám tedy ve svém vztahu k Drásovu jakýsi střih. Odešel jsem z něj jako čerstvě dospělý a bezstarostný kluk a vrátil jsem se jako otec rodiny, s pracovními i životními zkušenostmi. Rád bych vám proto formou otázek a odpovědí okomentoval svoje základní postoje a přínosy.

Proč jsem se rozhodl kandidovat za sdružení Cesta pro Drásov?

Když mě Jirka Krejsa oslovil, rozhodnutí padlo prakticky hned. Jirku znám jako férového a stabilního chlapa, který dokáže věcně argumentovat a je týmovým hráčem. Tou dobou se už vědělo, že po letošních volbách skončí stávající vedení Drásova a může začít něco nového. U toho jsem chtěl být, protože věřím, že Drásovu můžu pomoct. A chtěl jsem u toho být s lidmi, kteří to myslí vážně a stejně jako já. To byly hlavní důvody mého rozhodnutí. Už brzy při prvních schůzkách nad programem a zásadami našeho sdružení jsem poznal, jak vyvážený mix kandidátů se zakladatelům Cesty pro Drásov podařilo sestavit.

Jak bych chtěl Drásovu pomoct?

I když dnes pracuji jako manažer v nadnárodní technologické firmě, platí, že se "držím svého kopyta". Vystudoval jsem žurnalistiku a němčinu. A tak kdybych měl zjednodušeně popsat svoji pracovní náplň, tvoří ji především komunikace s lidmi v cizím jazyce. Na žurnalistiku a cizí jazyky jsem nikdy nezanevřel. Baví mě vytvářet a spoluutvářet nejrůznější noviny, periodika i sborníky, ať už jako autor, tak jako editor a korektor. To ostatně můžete posoudit sami z letáků, novin i většiny dalších textů našeho sdružení, za nimiž ze stylistického, jazykového a redakčního hlediska stojím. Moje pracovní role mě rovněž naučila věci koordinovat a organizovat. Stejně bych chtěl pomoci i Drásovu. Věřím, že mám dostatek zkušeností a názorů k tomu, abychom s naším týmem po volbách proměnili Drásovský zpravodaj a zjednodušili systém, jakým radnice s lidmi komunikuje.

Co vám můžu slíbit?

Rád vytvářím řád a ještě raději jej zachovávám. Jsem přísný, ale pořád jsem přísnější na sebe než na ostatní. Mám totiž moc rád lidi. Každého se snažím vnímat jako jedinečnou osobnost a pracovat s ním tak, aby jeho jedinečnost vynikla. Sám jsem člověk stálých hodnot. Vyznávám pravdu, svobodu, věrnost i upřímnost.

Nerad jednám "na efekt" a nerad slibuji něco, na co nestačím. Když se pro něco nadchnu, jsem schopný pro to dýchat a plně se pro to nasadit. Dobré vztahy a úcta k lidem jsou pro mě důležitější než rozdílný názor. To jsou mé hodnoty, které se nezmění a můžu slíbit, že to budu zachovávat i v jakékoliv funkci po volbách.

A jaký Drásov bych si tedy přál?

Věřím, že na tuto otázku by každý z drásovských občanů měl svoji ideální odpověď podle toho, v jaké životní etapě a situaci se nachází nebo kde v Drásově bydlí. Mohl bych tady vyjmenovat seznam toho, co každému z vás po volbách zajistím a jak každému prokazatelně zlepším život. Ale pod to bych se nemohl podepsat. Co bych si tedy přál ze všeho nejvíc? Drásov, který budeme tvořit všichni společně jako jedna komunita. Kde se budeme o věcech bavit, budeme spolu rádi trávit čas a při potkání na ulici se na sebe usmějeme a pozdravíme se. S tím může začít každý sám u sebe a vedení obce tomu může pomoct. Mám Drásováky rád a věřím, že Drásov má dobře našlápnuto.

Josef Lavička